Historie včelařství na našem území.
Včelařství na našem území se provozovalo již s příchodem prvních velkých kmenů Bójů, později i Germánů či Slovanů, kteří byli, podobně jako Keltové, svým včelařstvím a lásce k medu pověstní. První písemné zmínky máme však až z 10. a 11. století a většinou se jedná o klášterní dokumenty. Každopádně byl český med vyhlášený, neboť se v Praze konaly medové trhy, kdy byl náš med směňován se zahraniční solí v poměru 1 : 1.
Včelaření v době středověku i raného novověku probíhalo dvěma způsoby: první byl takzvaný „domácí“, který byl zbaven jakýchkoli poplatků a daní. Lidé, kteří se mu věnovali, byli včelníci a ti měli včelstva ve vydlabaných kmenech stromů (klátech) u svých příbytků; ten druhý byl „lesní“ neboli brtnictví (spojitost s medvědem brtníkem je více než patrná) a převládal až do 16. století.
Včelařství bylo i právně ošetřeno. Hajní měli dávat bedlivý pozor, aby se kolem brtní nekácely nektarové stromy, měli dávat pozor na uhlíře aby nezakládali v lesích ohně kvůli ochraně včelstev atd. Podobně byly uznány za platné i tvrdé sankce těm, kteří včelám ublížili. Známy byly také nemoci, patrně hniloba plodu. Včelař měl povinnost toto hlásit a zajistit, aby se nemoc nešířila. Další rozvoj zažívá naše včelařství až v 18. století. Hlavní roli na tom má rozvoj biologie, zoologie a celkový zájem o vědu a poznání přírody.
První rozsáhlé podpoře včelaření se Morava dočkala již roku 1775, Čechy o rok později, v patentu od Marie Terezie, který zbavoval včelaře skutečně všech poplatků. Výroba medu a vosku byla bez daní, zbavena mýt při převozu atd. Vznikaly také včelařské školy. První sice ve Vídni, ale učil na ní Antonín Janša, sami podle jména seznáte jeho původ. Další školy vznikaly i na Moravě – v Brně a v Novém Kmíně, později ve Vsetíně. Z per moravských včelařů také pocházejí mnohé původní spisy o včelaření, jako třeba Podstatná učení, a zpráva o chování včel od Antonína Janši, spisy Josefa Antonína Janiše Aučinlivé spravování včel pro lid obecný a Nová včelní kniha. Vše vrchol 18. století.
Pokud tedy druhá polovina 18. století byla ve znamení rozkvětu, první polovina toho 19. byla spíše stagnací, či dokonce mírnějším úpadkem. Opět až druhá polovina devatenáctého století měla vzestupnou tendenci. Zvyšovalo se poznání jak sociální, tak technické. Zemědělství i technika zažívala doslova revoluci – jak v kvalitě, tak v kvantitě. Objevují se nové typy úlů, kde se poprvé objevují pohyblivé trámky, které známe dnes, a vývoj základů soudobého včelařství byl dovršen vynálezem medometu. V tomto také vystupují naše země. Princip odstředivého medometu byl totiž předveden svým vynálezcem Františekem Hruschkou v Brně roku 1865. Mezistěny jsou také moravským vynálezem. Morava byla vždy jistým primátem ve včelaření.
V druhé polovině devatenáctého století začaly ve všech sférách života lidského hrát důležitou roli spolky. Turisté, veslaři, spisovatelé ale i včelaři se začali sdružovat, vyměňovat si zkušenosti a navzájem si pomáhat ke všeobecnému rozvoji a povznesení. První spolek u nás vznikl tradičně na Moravě – Spolek ku zvelebení včelařství, založený v roce 1852 J. N. Oettlem. První český spolek pak v Chrudimi a později vznikly další. Výsledkem byl nakonec Ústřední zemský spolek včelařský pro Království české. Další významné události se již neodehrávali. Snad jen výměna včelstev za kraňky po druhé světové válce.
